Znak Řádu Maltézských rytířů






TITULNÍ STRANA
HISTORIE
Johanité v Čechách
Řád Maltézských rytířů
Doba předbělohorská
Doba pobělohorská
Schwarzenbergové
Zbonín - zajímavosti
LIDOVÁ ARCHITEKTURA
VARVAŽOV DNES
      

HISTORIE

Doba pobělohorská



Do povstání českých evangelických stavů proti Habsburkům v roce 1618 se přidala řada držitelů rytířských statků z okolí Varvažova: čimeličtí Deymové, zalužansko-myslínští páni Loubští z Lub, Bukovanští z Bukova i držitel rozsáhlého panství orlicko-zvíkovského Petr ze Švamberka, který se stal dokonce členem odbojné české vlády. Je třeba připomenout, že český stavovský odboj byl v této době zcela záležitostí šlechtickou a že selský stav stál zcela mimo a bez účasti na této důležité a osudové akci. Byl z ní záměrně vyloučen z obavy, že by mohl zbraně obrátit proti svým vrchnostem a mohl se pokusit o svržení tíživého poddanství.

K povstání se pochopitelně nepřipojil a císaři zůstal věren maltézský velmistr Matouš Děpolt z Lobkovic, v té době člen zemské rady a místodržící.

Válka, která z tohoto konfliktu vzešla, se v prvých dvou letech povstání 1619 - 1620 odehrávala na půdě jižních Čech a také na Písecku. České stavovské vojsko a císařská armáda ležela proti sobě u Mirovic po celou první polovinu měsíce září. I když zde nedošlo k rozhodující bitvě, čtrnáctidenní pobyt obou armád v kraji způsobil nesmírné škody. Podruhé byla tato oblast znovu a ještě více postižena delším pobytem a řáděním císařského vojska na jaře roku 1621 a na jaře a v létě roku 1622 při dobývání Orlíka a obléhání Zvíkova, protože na těchto dvou švamberských hradech se stavovské posádky držely i po prohrané bělohorské bitvě 8. 11. 1620.

Po roce 1622 bylo však Varvažovsko poměrně ušetřeno od průtahů domácího vojska i od tíživých zimních pobytů vojáků, protože bylo očividně chráněno novým velkopřevorem maltézským Rudolfem, hrabětem Colloredo Walseem, který jako vlivný vojenský činitel, generál jízdy a člen dvorní válečné rady rakouské měl možnost držet nad svými panstvími ochrannou ruku. Pozoruhodné také je, že rekatolizace, tj. obracení nekatolíků na katolickou víru často i násilnými prostředky, byla na maltézských panstvích velmi mírná. Po roce 1624 se dokonce na Varvažovsko uchýlilo mnoho lidí, pronásledovaných pro víru. Snad to bylo tím, že na duchovním panství varvažovském nezasahovalo do protireformační praxe někdy až příliš horlivé kněžstvo světské.

Významným a důležitým dokumentem, vzniklým v době třicetileté války, jsou gruntovní knihy. Byly založeny v roce 1640 zvlášť pro rychtu varvažovskou, nevězickou a radobyteckou za hejtmanské správy maltézského panství rytířem Janem Kašínem z Rymburku. Zápis usedlostí do gruntovních knih se stal důležitým právním aktem, jímž se dosavadnímu uživateli usedlosti zaručovalo dědičné vlastnické právo. Mohl usedlost komukoliv postoupit, odkázat, prodat nebo směnit. Za získání tohoto práva musel ovšem vrchnosti zaplatit výkupní cenu. Do gruntovní knihy byly dále vtěleny všechny povinnosti, závazky a břemena, která na usedlosti vázla, výplaty dědických podílů sourozencům, placení farního desátku a jakékoli další povinnosti a závazky. Mnohem důkladněji a přesněji o stavu jednotlivých usedlostí, o jejich polní výměře a stavech chovaného dobytka vypovídají záznamy v prvním českém pozemkovém katastru, tzv.berní rule, která byla pro účely daňové a berní zpracována v roce 1654.

Roku 1774 bylo ve Varvažově zřízeno kaplanství (děkanství v Miroticích). Roku 1777 byla zřízena první škola zpočátku v najatých místnostech usedlíků, později v tzv. lokajně zámku.

webmaster:  Ing. Alena Chaloupková,   umístěno na portálu Města a obce online