V roce 1156 uvedl kníže Vladislav
několik těchto řádových bratří do Čech a roku 1159, to už jako král, jim
zvláštní listinou daroval místo k založení kostela a hospitálu v Praze, 2
vesnice u Prahy a potvrdil dřívější darování několik statků, mezi nimiž jsou
jmenovány Kozárovice v župě Bozeňské. Je pravděpodobné, že mezi nimi byl i
Varvažov. Tak se stal varvažovský statek, k němuž od prvopočátku patřily vsi
Varvažov, Nevězice, část Kozárovic a Žbonín, majetkem řádu rytířů sv. Jana
Jerusalemského (Johanitů). Varvažovský statek, který byl později rozšířen ještě
o Smetanovu Lhotu a část Krsic, zůstal v držení řádu až do roku 1847, kdy byl
prodán Schwarzenbergům a jimi připojen k čimelickému panství.
Po vypuzení z Palestiny držel se řád ještě krátce v Sýrii, na Kypru a řeckém
ostrově Rhodu a nakonec (od začátku 16. století) na ostrově Maltě, po němž byl
pojmenován řádem maltézským. V čele řádu stál od 14. století velmistr
(Grand Prior), jemuž byli podřízeni komtuři, kteří spravovali vždy skupinu
řádových klášterů a panství.
Velkým příznivcem řádu byl od jeho uvedení do Čech mocný panský rod Bavorů ze
Strakonic, od nichž řád postupně získal jejich velké panství strakonické a od roku
1402 i celé městečko Strakonice.
Centrem varvažovského velkopřevorství Řádu svatého Jana Jerusalémského,
později Řádu maltézských rytířů, se stalo varvažovské panství a bylo jím
téměř 800 let.
|
